[211r]číslo strany rukopisu[378]Nahoře na stránce následující přípisek: {Krása napomenutí činí Mikulášovi žáku.}meziřádkový přípisek mladší rukou „Milý bratře Mikuláši! Jižť[379]Jižť: Giztt se nám blíží koruna mučedlnická. Podstupmež tuto nesnázku od milého Boha nám danou pro věčnou odplatu, vzpomínajíce na Pána Ježíše, kterak on ráčil smrt[380]smrt: smrth ukrutnou za nás trpěti a nás vykoupiti svou nevinnou krví, potom také kterak jsou mučedlníci těžké smrti podstoupili i panny.“ A tak mnohou řečí jeho napomínal prose, aby byl úmyslu pevného. A když tak již bude, ve čtvrtek na středopostí vyvedou je oba ven z žaláře a víží jim nohy k koňům, aby je koňmi smýkali. Tehdy přistoupí k nim legát a napomene je, aby se pravdy Boží odřekli a odpřisáhli. {Mikuláš žák nebyl stálý.}marginální přípisek mladší rukou A Mikuláš žák, posel od Pražanův, boje se smrti, ustoupí a odpřisáhne se. I odvíží jemu nohy od koní a Krásu Věnečníka táhnou koňmi znenáhla po ka[359]číslo strany edicemení a často s ním kat[381]kat: Kath ustával a mnoho lidí okolo něho se valilo. A takto jeho legát napomínal a řka: „Ustup toho bludu a nechej toho učení, které jsou Čechové začali, a neumírej a zachovej svůj život.“ A on odpověděl, že chce rád tu smrt[382]smrt: Smrth podstoupiti pro svaté[383]svaté: St. čtení. A tak častokrát s ním postávali a vždy legát s ním mluvil, aby ustoupil pravdy. A tak vlekli ho na to místo, kdež mrchy vláčí, a tu jsou jeho upálili, a to proto, že nechtěl říci, že mistr Jan Hus hodně trpěl.
O smlouvě Táborských[384]Táborských: Thaborskych s královskými a vydání kříže proti věrným Čechům, v neděli družebnou, den 16. měsíce března, z rozkázání legáta papežova v Vratislavi tehdaž s králem Zikmundem římským, uherským.
Mezi tím časem královští rozličnými chytrostmi s Táborskými, kteří se byli na Plzni zavřeli, skrz rozličné osoby a smlouvy rokovali. Však žádné smlouvy jakožto s kacíři a protivníky nechtěli učiniti. Však kradí některých Pražských k nim poslané povolavše, s královskými v smlouvu pod výminkami vešli jsou, nejprv, aby město mělo svobodu přijímání z kalicha, druhé, aby oni svobodu plnou s dětmi, s ženami svými přestěhovati se měli do Hradiště hory Tábor. K kterýmžto výminkám královští zavázali sou se pod jistými pokutami, ačkoli lstivě. {Kraj Písecký.}marginální přípisek mladší rukou Nebo mincmejstru[385]mincmejstru: Minczmeystrů od Hory a panu Petrovi z Štemberka a jiným královským s velikým množstvím jezdcův v kraji Píseckým sebraným psali sou tajně, aby když by Plzenští [a]text doplněný editorem Táboři z Prahy vytáhli, aby je na cestě rukou oděnou[386]nejisté čtení: lze číst odienau, nebo odiennu, tj. oděnú porazili, jakož se i stalo. Nebo na den Zvěstování Panny Marie, den 25. měsíce března, pan Břeněk z Švihova, Valkún z Adlar, Jan Žižka s jinými bratřími, míníce k Hradišti a města Plzně pod[ah]pod] pržed[387]Goll úmluvami dotčenými panu Václavovi z Leštna podkomoří sstupovati, proti nim královští u Sudomíře blízko u jednoho rybníka rukou silnou nepřátelsky táhli. {Bratří.}marginální přípisek mladší rukou A když sou v boj vešli, z obou stranou mnozí zbiti sou a mnozí zraněni, mezi nimižto pan Břeněk na špici zabit jest. A při západu slunce královští s pole postoupili, bratří 30 a některé zjímavše, kteréžto mincmejstr[388]mincmejstr: Minczmeystr k Hoře svázané vedl jako kat[389]kat: Kath a vrah. [360]číslo strany ediceAle bratří na Hradišti, jich některých raněných ve vsech nechavše, přišli jsou, od jiných bratří té hory vděčně sou přijati.
