[213r]číslo strany rukopisu[402]Folio značené jako 212 chybí, ale text pokračuje bez vynechání.[F]Začátek vojny pražské. přijímání[403]-ní opraveno dodatečně z kalicha se přídržejícími shromážděni sou. A zavázali[aj]zavázali] zawali se slibem pod přísahou, přijímání obecného lidu z kalicha proti každému chtějícímu to rušiti, tupiti že chtí brániti, hájiti, statkův i[404]i připsáno dodatečně hrdel svých nelitovati. Na to zápisy jisté učinili, přísahu také věrnosti od konšelův, kteří sou tu byli zůstali, že chtí podlé nich věrně k obraně státi pravdy. A čtyry hajtmany na Starém Městě a čtyry na Novém sobě zvolili a ustavili, [362]číslo strany edicejimžto klíče rathauzu a bran poručili a moc plnou všech věcí, kteréž by k rozmnožení spravedlivosti, aby opatrovali[405]Goll: opatřovali, řídili, působili, úplně jim poslušenství slíbivše. Jimžto čtyrydceti hajtmanů[ak]hajtmanů] Haytmany nižších Starého Města přidali sou a tolikéž Nového. A na ty všecky věci zápisy učinivše, pečetmi zjevnými obecnými[406]Původní obecznimi přepsáno na obecznymi. potvrdivše, na svá obydlé navrátili sou se.
O vybojování městečka Vožice skrze Táborské[407]Táborské: Taborske a o zjímání[408]zjímání: zgimanij tu mnohých.
Itemcizojazyčný text u Veliký pátek, to jest pátého dne měsíce dubna, Táborští z Hradiště Vožici s hřmotem, úprkem v noci dobyli sou a mnohé žoldnéře královské zjímali, a jiní na hrad utekli, mnohé také zbivše, městečko spálili sou. Tu koní i s kořistmi nabrali, vězně, do Hradiště se navrátili. A potom vězně[409]slovo omylem zapsáno dvakrát, druhé škrtnuto před těmi nedávno své u Sudomíře zjímané do Hory dovedené vypravili sou.
O příměří pokojném mezi Pražany a Vyšehradskými a o dělání příkopův totiž k obraně pražské.
Itemcizojazyčný text v pondělí velikonoční a tak dále držíce a mezi sebou utvrdíce Pražští s Vyšehrady[410]Goll: Vyšehradskými a Hradskými příměří znovu, i první příkopy veliké a hluboké mezi sebou, Vyšehradem a Botíčem až do jití[411]Goll: jítí Vltavy pro obranu města Vyšehradu vykopali sou. Kdežto všickni[412]k zřejmě přepsáno pozdější rukou na h musili dělati, malí i velicí, panny i dítky, kteréž mohly choditi. Ano se jim Vyšehradští posmívali, říkajíce: „Nicť[413]Nicť: Nicztť vám nespomůže, budete li se chtíti protiviti pánu vašemu dědičnému, králi Zikmundovi[414]Zikmundovi: Zykmundowj římskému a uherskému.“
O vybojování Sedlce blízko Ústí[415]Ústí: Vſtij skrze Táborské[416]Táborské: Tha- a o kořistech mnohých tu pobraných.
{Táborští hejtmané čtyři. Jan Žižka.}marginální přípisek mladší rukou Těch dní velikonočních[417]velikonočních: Welikonocznych Táborští[418]Táborští: Th- z Hradiště vyvolivše sobě čtyry hajtmany, k nimž by zření mohli jmíti, totiž Mikuláše[al]Mikuláše] Mikulaß z Husince, Jana Žižku jednookého[419]jednookého: gedno okeho, někdy čeledína krále Václava, o němž dole mnoho bude praveno, a Zbyňka[420]Zbyňka: Zbynka z Buchova a Chvala z Řepic, ohradu nebo tvrz pevnou, Sedlec nazvanou, blízko Ústí rukou nepřátelskou jsou šturmem dobyli, ač tu kteříž na ní byli, statečně se bránili. A tu pana Oldřicha, pána Ústí, cepami sou umlátili, a nohy jemu usekavše, [363]číslo strany edicedo ohně uvrhli, některé zbili,
