zběhše, smáli se a žerty z nich měli, krejčí pak ti styděli se a nevěděli, kterak z toho okna vypadli, potom tomu porozuměli, že podpory podřezány byly, a seznali dobře, že Eilenšpigel jim to učinil, i vbili jiné koli pod okenice a již mu se více nesměli posmívati.
Historia XLIX.
Kterak Eilenšpigel všecky krejčí ve vší sasské zemi popsati kázal a chtěl je umění naučiti, kteréž by jim i dětem jejich dobře učinilo
Cech krejčovský Eilenšpigel sepsal v městech slovanských i v zemi sasské, jmenovitě v krajině Holšteinu, pomorské, v Šterýnu a v Meklburce, též v Lubéku a v Hamburku, a napomínal jich listem z veliké lásky, kterouž k řemeslu měl, aby do města Rostok k němu přišli, že by je chtěl umění naučiti, kteréž by jim i dětem jejich na věčnou památku býti mělo, a dokud svět stojí, že užitečné bude. Krejčí v městech a ve vsech psali sobě vespolek, kterak by umysl jejich byl tam přijíti, i shromáždili se všickni vespolek a jeden každý žádostiv byl věděti, co by to bylo, což by jim Eilenšpigel pověděti neb jakému umění naučiti je chtěl, poněvadž tak vostře je napomínal, i k nim psaní činil. A tak sešli se spolu do Rostok podlé sepsání, až se mnozí lidé divili, co by ti krejčí činiti chtěli. Když pak Eilenšpigel uslyšel, že by ho krejčí uposlechli, rozkázal jim všem spolu se sjíti. Tedy promluvili krejčí k Eilenšpiglovi, kterak by se sešli a podlé psaní jeho uposlechli, v němž oznámil, že by je chtěl umění naučiti, kteréž by jim i dětem jejich k dobrému přijíti mělo, i prosili ho, aby jim je ukázal, zjevil a na světlo vynesl, že by mu chtěli dobrý dar dáti. Odpověděl Eilenšpigel: „Chci to rád učiniti, poďte všickni spolu na louku, aby jeden každý to ode mne slyšeti mohl.“ I přišli všickni spolu na široký plac. Eilenšpigel na jeden dům vlezl a, vyhlédaje z
