k stolu slúžiechu: Já nic vařeného nejiem, přineste mi soli! To uslyšěv bratr služebník i vecě mezi všěmi druhému a řka: Přines soli nemnoho, neboť tento bratr nejie nic vařeného. Tehdy svatý Teodorus vecě jemu a řka: Bratře, lepí by byl v své peleši maso jěda, než jest tuto řěč přěde všěmi slyšěti.
O bratru, jenž nerad dělal
Bratr jeden přijide k uopatu, jemuž diechu Silvanus, na tu horu, jiež diechu Sinai. I uzřě, ano bratřie dělají, i vecě jim: I proč to děláte, ješto hyne, ku pokrmu? A proto Maria, ješto sluove Magdaléna, dobrú jest částku vyvolila, jenž jiej nižádný neotejme. A když to stařec uslyšě, i vecě k učeníku svému, jemuž diechu Zachař: Daj jemu kniehy, ať čte, a kaž jemu do prázdné pelešě! A když by o poledni, tehdy ten bratr počě hleděti, zda by jeho zavolali k jědení. A když by po poledni, vstav i jide k starci i vecě jemu: Zda sú dnes nejědli bratřie, otče? A on jemu vecě, že sú jědli. I vecě jemu: A kéž ste mne zavolali! Tu Silvanus vecě: Tys člověk duchovní, nenie tobě třěba toho pokrma! Ale my, jako sme tělesní, i slušie nám jiesti, a protož i děláme. Ale tys dobrú částku zvolil, čteš na všaký den a nechceš tělesného pokrma přijieti. To uslyšav i počě žěleti, že byl tak sprostně propověděl, i vecě a řka: Otče, odpusť mi, neboť sem vinen. Tehdy Silvanus vecě: A protož Maria nemuož bez Marty býti, nebo Mariji chválé, točíš duchovnú pro Martu, její sestru, ješto jest tělesná.
