i vadili sě s ním. A nahlédše tam, i neuzřěchu ižádného, inhed tomu urozuměchu, že sě s ním diábli korčie. A zděsivše sě velmi i počěchu prositi pomoci od svatého Antonie. Tu on přistúpiv ke dveřóm chtě jě utěšiti i prosi jich, aby šli pryč. A když sě oni velmi báchu, i povědě, že jim diábli ten strach činie, i vecě: Požehnajte sě a děte bezpečně a nechajte jich, ať oni sami s sebú budú. A když oni odjidechu, tak on osta bez úraza. Ani kdy ustanieše, hádajě sě s nimi, neb to užitečné a svrchované přěbývanie pomáhalo, ale jeho protivníkóm mdloba a hubenstvie zlých diábluov, to jeho posilováše velmi k bojování i mysl ustavičnú jemu činieše.
Jedenádctá kapitola
Opět když sě zástupové biechu k ňemu na púšť sebrali a mniece, by jej již mrtva zastúpili, a on vnitř počě pěti slova svatého Davida a řka: Povstaň, bože, a rozpraš své nepřátely, kteřížť tebe nenávidie, jakož jest dým zmisal, ať by oni takež zmisali. A jakož vosk pluove přěd uohňem, ať by takež zhynuli přěd tebú. I opět sú mě všicni nepřietelé obstúpili, a já ve jmě božie svítězil sem nad nimi.
I by tak sám jediný dvadcěti let, lidí jsa odlúčen. Tehdy sě jednú mnoho zástupuov shluči a chtiece jeho skutkuov následovati, i známí tu biechu i přívuzní. Tehdy sě dveřě bezmál vyvalichu a on sě jim zěvi v také krásě, jako by z nebes přišel. Tomu sě všichni podivichu, že tak krásen bieše
