Mojžieš opat vecě a řka: Túto čtverú věcí vzbuzuje člověku žádost tělesnú: Jědením a pitím neskrovným a rozkošným, spaním přielišným a prázdností a špílí a v chození v rúšě drahém.
Pemen opat vecě: Jakožto ciesařuov oř vždy oblečený stojí, hotový k boji, takež dušě má býti hotova proti diáblu, svému nepřieteli, aby sě jemu protivila.
Jeden stařec vecě: Jakožto kořením a vonnými mastmi jedovaté žáby a hady zapudí, takež nečisté myšlenie a smrduté modlitbami a postem a bděním v dobrých skutciech odpudí.
Když přěbýváše svatý otec Macharius na té púšti, na niežto nižádný kromě ňeho nebieše, ale na přědnie biechu mnozí bratřie, a když pohledě po cěstě a bieše k večeru, i uzřě črta v člověčie tváři, an de v kytli, a ta bieše děravá a u každé diery pnieše lahvička. I otáza jeho ten stařec a řka: Kam to jdeš, nešlechetníče zlostný? A on jemu odpovědě: Jdu k těm bratří, ješto u přědnie púšti přěbývají. Opět jeho stařec otáza a řka: A čemu toliko lahvic neseš? Tu on vecě a řka: Pitie bratří nesu, a protož jich mnoho jmám, ač sě jim nebude jedno líbiti, ale ukáži jim druhé. I nemuož to nikterak býti, by sě jim něco neslíbilo. A řek to i jide pryč. Tu počě stařec cěsty střieci, až by zasě šel. A když pojide zasě, vecě jemu stařec: Vítaj. Tu on jemu vecě: Ó, čemu mi to dieš! Ano sú mi všichni protivní a nechtiec mé rady poslúchati! Opět jeho stařec otáza a řka: Tehdy tam nemáš nižádného přietele? On jemu odpovědě a řka:
