tváři diébly viděl. Měl li je na modlitbách které myšlenie k dielu neb k chození na rozličné cěsty aneb kterú jinú rozličnú věc, jakož přěd kterým viděl diábly jhrajíce. A to jemu vše každý pravieše, že je to na své mysli měl, jakož on o tom jich tázal. Tu sú oni urozoměli, že všecko zlé myšlenie i daremné, ješto jim býváše na modlitbách súce neb ve sně neb v chvále božie, bylo jich obludú. A pak potom viec nemieváchu toho myšlenie ani na modlitbách ani ve spaní, neb biechu črné múřeníny, diábly, od sebe odpudili, což oni jim činiechu myšlenie zlého, a Jezukristu snažným úmyslem na modlitbách počěchu chválu vzdávati a nemajíc nic zlého ani daremného na svém srdci myšlenie ani zlých žádostí.
{Kterak črt přišel u mnichovém rúšě}meziřádkový přípisek mladší rukou
Jeden bratr tázáše opata, jemuž diechu Sizoius, kterak by v své peleši měl držěti utrpenie. Jemuž on odpovědě a řka: […]text doplněný editorem[331]Podle Smetánkovy edice chybí kus textu Tomu chci, aby mnich na všaký den málo pojědl tak, jakž by syt nebyl, neb tři dni neb čtyři postiti sě, to jest chlúba daremná. Neb sú toho zkusili světí otci a tak nalezechu, že j dobro postiti sě na všaký den a málo pojiesti, aby měl žiezeň na všaký den i chtělo sě jemu jiesti. A tu nám da dobré naučenie a velmi lehké utrpenie.
Opat Silvanus když přijide do jednoho kláštera s svým učeníkem Zachařem, veléchu jima bratřie pojiesti dřieve,
