sami najdřiev pokúšie, aby pak u pravém boji strachu neměli. Takež já, jenž sem dlúho mlčal, to mi sě jest přihodilo proti těm, jimž má řěč jest nevděčná a škodná. Najprvé chci sě na malém úsilí pokusiti, a tiem jako rez s jazyka setřieti, abych mohl hotovějí býti k večšiemu spravení, zamyslil sem složiti, ač mi buoh zdravie bude přieti. A také ač mi na tom nebudú přěkážěti moji protivníci. Od příštie na tento svět našeho spasitele, to jest od apoštoluov, až do tohoto času, kterak nebo skrzě koho sě jest vzplodila svatá cierkev, to jest viera křěsťanská, a kterak jest ostala protivníkuov a mučením rozličným korunována a kterak jest přišla ke kniežatóm, neb až do kniežat křěsťanuov. V moci a u bohactví jest věčší, ale v dobrých skutciech jest menší. To i jiného mnoho. Avšakž nynie to, což má býti, to vám chci pověděti.
Počínají sě kniehy o jatém mnichu
Raronis tak řečené městečko, v té vlasti, jenž sluove Syria, a leží od Antiochie třidcěti mil vzdálí na vzchod sluncě. Tu když po mnohých hospodách neb dědiciech, když já ješťe mlád jsa, přěbývách v té vlasti, jenž sluove Syria, uvázach sě v statek toho v vešken, jemuž diechu Evajrius. Jehož sem nynie menoval proto, abych ukázal, co chci psáti a o čem. Tu bieše stařec, jemužto jmě bieše Malchus a jenž latíně muož, to jest král tak řečený býti,
