tyto divy činí. A věřte vy také a uzříte, žeť jest viera spravedlná a nábožná a duostojná těch divuov činiti, ale ne daremná chlúba řěči lahodné. Ba, utecte sě k vieřě Jezukristově a následujte nás, slúh jeho, a mějte dosti na umění viery, nežádajíce pohádek svěcských a daremných a neužitečných ničemuž dobrému!
Čtvrtá a paddesátá
A když svatý Antoní to mluvieše, podivivše sě jeho pomluvám múdrým, inhed počestné odpuščenie počěšta bráti, a chtiece pryč jíti. I počěchu řéci, že sú toho veliký užitek vzěli jeho naučením. Ale to bieše přieliš divné do svatého Antonie, že jeho milováchu na konci světa králi i kniežata.
Pátá a padesátá kapitola
Aneb Konstantinus ciesař a jeho syny Constas a Constancius vzvěděvše to o svatém Antoní, častokrát listy své k ňemu sláchu jako k uotčíkovi a prosiec, aby jě svú dobrú radú utěšil a to jim odepsal. Tu on, jsa vždy týž v jednostajné mysli, jako by byl listuov neviděl, ani sě co poradovav kniežěcie přiezni, a jako nepřijav listuov, svolav bratří i vecě: Nenieť to veliký div, ačť sú i králi svěcští poslali k nám listy své přieznivé. Ačť sú nás rozličným duostojenstvím přěvýšili, avšak sú téhož přirozenie jako i my. Ale to slušie snažně ctíti i to vší silú držěti i žádostí, což jest buoh přikázal a psáno nám dal, že skrzě svého syna obdařil vlastní svú řěčí své křěsťany a své sluhy. Co mají mnišie činiti s královými a s kniežěcími listy? Čemu bych ty
