když koli tělesná bolest jej žěsieše, avšak on vždy na mysli bieše ustavičen a jako svými nepřátely pošpílevajě, počě řéci: Když byšte měli moc kterú v sobě, vždy by sě vás tolik nesebralo. Ale že hospodin, ten vám jest všicku moc odjal, a protož sě pokúšiete množstvím velikým ustrašiti. A to sě káže tiem, že ižádné moci nemáte, když na sě cpáte hlúpých tváří obrazy. A opět úfajě lépe i vecě: Máte li kterú moc, ač vám jest buoh dal nade mnú, slepcěte mě, toť sem! A pakli nemáte moci, darmož usilujete, neboť mámy zde, jehožť ižádný nedobude, to jest znamenie svatého křížě a viera pravá božie. A mnoho proti ňemu páchavše, škřípiece naň zuby, že jim nic neby prospěšno, že proti tomu pošpíleváše jimi. A pak buoh nezapomanu sluhy svého i by jemu pomocník.
Desátá kapitola
A pak když vzezřě vzhuoru svatý Antoní, i uzřě nebesa odevřěna a paprslek velmi světlý, až všicku jeho peleš osvieti. A po příští té světlosti viec sě ižádný diábel nezěvi. A tu inhed jeho rány ucělechu. A to ustavenie té pelešě, ješto sě bieše zsědalo, by vše cělo zasě. Tehda svatý Antoní uznamena, že je sám hospodin přišel. A vzdech ze všeho srdcě i počě mluviti k té světlosti, jenž mu sě bieše zěvila, a řka: Ó, kde jsi byl, Ježíši milostivý, kdes byl? Pročs prva zde nebyl, aby byl mé rány uzdravil? Tu hlas k ňemu vecě:
