A protož najprvé hledajte královstvie nebeského a jeho pravdy a pak to vše budete mieti bez nedostatka.
Pátámezidcietmá kapitola
A když to již vše přěminu, tehdy pak nelítostivý kat a litec Maxencius hubieše křěsťany. A vstav také sám svatý Antoní i jide do Alexandřie, kdežto biechu mučedlníci svedeni, a on jide po nich a řka, že budú obět bohu, i vecě: É, poďmy k slavnému vítězství bratrskému, abychom {se}meziřádkový přípisek mladší rukou asponě s nimi také sešli aneb abychom viděli jiných bojovánie. Tu on již bieše žádostí mučedlník, ale nemoha již nikudyž k tomu přijíti, že by jej také jěli. A tu slúžě těm svatým mučedlníkóm v kládě nebo i těm v žaláři a počě jim snažně raditi, aby pro nižádnú hruozu boha nezapřěli, když budú přěd těmi súdci. A když biechu odsúzeni, a jako by sám byl také svítězil, i provodi jě až na to miesto, kdež miechu svú svatú krev proliti. A proto sě súdcě rozhněvav i přikáza, aby viec nižádného přěd súd nevodili ani kterému mnichu přězřěli v městě obierati sě. Tehdy všickni jiní ten den sě rozkrychu. Ale svatý Antoní beze všeho strachu, netbajě na přikázanie toho násilníka, i omyl jest svú kapici, to jest své srdce ustanovil. A druhý den sta na tom miestě, kudyž by ten súdcě jda i uzřěl jej, a stkvě sě, to je čistým úmyslem a silnú věrú jsa zaniecen v žádosti a chtě rád přijieti umučenie i ukazováše nám, abychom smrt i muky potupili my, křěstěné, abychom měli vždy ustavičnú mysl, tak dlúho, až sě pro to smúti, že chtieše rád muky trpěti pro Jezukrista, i nechtiechu jemu nic učiniti. Aneb hospodin, jenž svému stádci
