domek uvede. A stolec postaviv i počě jich pobiezěti, aby sebe pokrmili. Tehdy oni svaté skrúšenie vzemše, tak sě rúče polepšichu, že přěd těmi, ješto dřieve na púšti biechu, přědstižechu v svatém pokání. A tak veliké prospěšenstvie mějiechu, že po malém času takež divy činiechu jako ti otci světí.
Potom jiného času z jiného krajě lidé přijidechu a ti veliký smutek v svém kraji trpiechu, ano ješťer úřitný lidi jědieše i dávieše. A vzemše s sebú pacholka jednoho pastuchy, jehožto bieše ten ještěr svú hroznú tváří omámil a svým duchem jej smysla zbavil. Tu k svatému Amonu přišli a prosiec jeho, aby jě ráčil té žalosti zbaviti. Tu svatý Amon toho pacholka požehnaným olejem pomazav, zdráva jim jej zasě vráti. Ale nic jim za zbavenie ješťera neslíbiv, ale sám svého života na toho jěšťera pováživ i jide tu, kdež ten jěšťer chodieše. A poklek i jě sě hospodinu modliti a pomoci jeho žádajě. Tu ten jěštěr [lítě]text doplněný editorem[181]doplněno podle Smetánkovy edice, na tomto míst chybí kus listu sě zdviže proti ňemu a duch smrdutý naň vypustiv a sipě i zuby naň škřehcě a chtě jej pozřieti. Tehdy svatý Amon, obrátiv sě proti jemu, tak jej počě zaklínati a řka: Zahlaď {tě}meziřádkový přípisek soudobou rukou Jezus Kristus, syn boží, ješto {v}meziřádkový přípisek soudobou rukou den súdný zahladí diábla najvěčšieho. A když ten jěšťer ta slova uslyšě, inhed vešken jěd z sebe vypusti a na dvé sě rozsěde. Ti lidé ten div uzřěvše, netbajíce nic na ten smrad, pieskem jej přisypavše. Doněvadž tu svatý Amon bieše, dotud oni tu byli. Ale jakž svatý Amon odjide i k umrlému nesmějiechu přistúpiti.
