A toho dne přihodi sě, že přijide mnoho bratří, jimž to zelíce hotové dobřě sě přihodi. Z toho milému bohu děkujíce, měchu dvuoje utěšenie: Jedno, že sě ten k spasení navrátil, a hospodinu z daruov božských děkujíc.
O svatém Ellenu
Opět bieše jeden muž svatý, Elenus jmenovaný. Ten z mladosti dětiné na božie službě přěbýváše a v čistotě vzchován. Ten přijide k velikému zaslúžení. A když, ješťe dietětem jsa, v klášteřě bieše, tehdy jednú ohně potřěbováše. I přinese horúcieho řeřěvie v svém rúšě a nic sobě neuškodil. To uzřěvše bratřie, ješto tu stáchu, počěchu sě tomu diviti a chtiece rádi jeho dobrých {skutkuov}marginální přípisek soudobou rukou i zaslúženie účastni býti. Tu, když bieše na púšti sám jediný, i mějieše žádost, chtě rád stred jiesti. A uda sě jemu obrátiti i uzřě, naliť na skále plást medu přilnul bieše. A když uznamena, že jest to lstí diábelskú bylo sě stalo, i počě sě sám v sobě tresktati a řka: Ó, vzdal sě ode mne, zlá a přěbludná a mrzutá žádosti! Neb svatý Pavel píše a řka: V duchovnie žádosti choďte, a tělesné abyšte nechali. Tu nechav toho medového plástcě i jide na púšť dále na jiné miesto i počě za to obláštnie utrpenie činiti, že požádal té strdi jiesti. A v tom utrpení třetí týden plně {stál jest}marginální přípisek soudobou rukou; * stál] talopraveno podle Smetánkovy edice. I uzřěv mnoho jablk i rozličného ovocě ležiece roztrúšeno. Tu vecě sám k sobě a řka: Lest jest diábelská toto, neokusím já toho, abych mé dušě lakotú nepoškvrnil, neb pomním, že jest psáno v svatém Čtení, že člověk má viec živ býti božím slovem než tělesným pokrmem. A když v tom postu ustavičně stáše a v téj mdlobě podřemujě,
