A on i staré i mladé mnichy milováše jako otec.
Čtrnádctá kapitola
Pak jednoho času když bratřie sebravše sě, jeho prosiechu, aby jim dal zákonné přikázanie napsáno. Tu on jim slova prorocká povědě: A jenž tu jest ke všemu zákonnému přikázaní Písma svatého dosti, ale že je to najlepšie, aby bratřie spolu mluvili z svatého Písma. A protož vy jako otcě máte sě všeho dotázati a já, cožť sem po všě svá léta znamenal a viděl, jako synóm poviem a naučím. A to vám všěm vuobec buď za přikázanie, aby nižádný počatého dobrého zámysla neoblevoval, ale vždy jako na počátcě, což počne, aby přičíněl. A najviec proto, že když bude přirovnán čas našeho života k věčnému, tehdy jest jako nic. A řek tak svatý Antoní i pomlčě maličko. Pak opět přičini a řka: Na tomto světě jest rovný trh za rovné peniezě. Ani viece vezme od kupcě, než což zač prodá. Ale slíbený život věčný za malý nájem kúpí. Neb jest psal o tom svatý David v žaltáři, že léta našeho života jsú najviec do osmidcát, a což jest již viece, to jest již žalost a bolest a úsilé. A když osmdesát let aneb sto živi budem, jako mnoho bohu slúživše v úsilí, ó, nerovný za to čas bude kralovati v nebesiech. A za ta dřieve řečená léta bude nám dán přiebytek nebeský na věky věkóm, to jest bez koncě, a nebudem dědici země, ale v nebesiech budem dědinu mieti. A tělo nakažené zde ostavímy a potom je zasě přijmem oslavené a věčné.
