Tu on jej chytiv za nohy i přisěže, že jeho nechce pustiti, dokudž jemu nepovie, kak sě je stalo. To stařec vida, že jeho nemuož zbýti, i zapovědě jemu, aby toho nižádnému nepravil, dokudž jest on živ. Tehdy jemu povědě, že je tak přěšel po suché zemi, že jest nóh neomočil, příkladem samoho boha, jako buoh svatému Petru dal, aby svrchu po vodě šel jako po suché zemi. A toho jest Teodorus nižádnému nepověděl, jakož byl slíbil, až i umřěl svatý Antoní. Ale po jeho smrti tepruv jest pravil.
A ti mnišie, jimžto bieše svatý Antoní pravil o smrti svatého Amona, znamenáchu den. A když přijidechu bratřie z Nitrie po třidcěti dnech, i vzeptachu sě, že toho dne i té hodiny, jakž jim svatý Antoní pravil, že svatý Amon umřěl, jehož on duši viděl nesúce do nebes. Tu sě obojí počěchu diviti duostojenství svatého Antonie, že tak daleké věci skutek dán jemu věděti.
Prvá a 40.
Erchelaus, hrabie jeden, když bieše zastúpil svatého Antonie napřěd přěd horú, i počě jeho prositi, aby vzdal modlitvu za jednu pannu nábožnú, jiež jmě bieše Polikracia, jenž bieše v Laodicí v klášteřě a bieše velmi bohobojná i bieše nemocna pro přielišný puost a pro bděnie i bieše velmi mdlá na všem těle. I pomodli sě za ni svatý Antoní. Tu Archelaus ten den znamena, když on za ni modlitvu k bohu vzdával. A vrátiv sě do Laodicie i naleze dievku velmi zdrávu. I vzepta sě, kterého je dne byla zdráva. I naleze, jakž byl znamenal. I podivichu sě všicni, zvěděvše, že od toho dne zdráva byla, kteréhož svatý Antoní za ni modlitvu k bohu učinil bieše.
