Serapionovi
Jiného opět viděchom popa v Arsinois v té vlasti. Jemu diechu Serapion, jenž bieše starosta mnohých klášteruov, v nichžto bieše mnichuov desět tisícóv. A ti všicni svým úsilím ve žni, což biechu neb budiechu přinesli, toho všeho svatému Serapionovi otci polovici dadiechu a polovici chudým rozeslachu. A ten obyčěj mějiechu netoliko ti jistí, ale téměř všicni ejipští mníškové, že když budieše ve žni, budiechu žieti. A z té mzdy, což sú vyžěli každého obilé, osmdesát měřic a něterdy viece a něterdy méňe shromazdiechu. A toho vždy věčší polovici chudým rozdadiechu. A netoliko chudé v své zemi krmiechu, ale nasypíc v koráby, do Aleksandřie posieláchu a to žalářným i rozličným pútníkóm a nedostatečným rozděléchu. Ani jest v Ejiptě bylo tolik chudých, ješto by mohli jich ščedré i milosrdné užitky snésti.
Také sme viděli u Menfeos v těch vlastech i u Babyloně množstvie a bez čísla mnichuov, v nichžto sme rozličné skutky duchovnie a nravuov okrášlenie jasně obezřěli. A tu pravie, v těch městech že byl Jozef shromazdil mnoho obilé, a protož slovú poklady Jozefovy. A druzí menují piramidescizojazyčný text, ješto v nich obilé chováchu.
O svatém Apoloní mučedlníku
Praviechu nám starší, že toho času, kdyžto křěsťany pohané pro vieru křěsťanskú hubiechu, tu bieše jeden, Appolonius jmenovaný. Ten když bieše života slavného mezi jinú bratří, tu sě světi na jáhenstvo. A tehdy, když křěsťany hubiechu, ten mějieše obyčěj choditi ke všěm bratří a nutieše jě, aby pro buoh
