tať jest dobrá, následujtež, jehož vzkušujete, neboť dobrého slušie následovati. Bychť já byl k vám přišel, jáť bych vás byl poslušen. Ale že ste ke mně jako k múdrému přišli, buďtež také křěstěné jako já! I jidešta pryč ta mudráky, diviece sě jeho smyslu i jeho dobrým skutkóm.
Devátá a 40. kapitola
Jiné pak mudrcě všeho světa, kteřížto jej chtiechu uhaněti, že Písma neumieše, takú řěčí jě zaváza a přěháda a řka: Odpovězte mi, které jest prvé: Písmo li, čili smyslové? Které jest počátek a které jest z druhého pošlo, smysl li z Písma, čili Písmo z smysla? Tehdy ona pověděšta, že je smysl prvé a Písmo jest z smysla pošlo a nalezeno. Tu on vecě: Tehdy, ktož má smysl prostraný, nenie jemu Písma třěba. Ba, i kto by sě tomu nedivil, když sta i ta mudráky všeho světa jeho múdrosti sě divila, an sě nikdy Písmu neučil? Ani jest proto, že jest na púšti a v horách, ztratil smysla, neb byl sprosten a hrub, ale veselé postavy a přímluvy přěmúdré, takže bieše beze všie závisti a všicni jej milováchu pro jeho dobré skutky.
Paddesátá kapitola
Potom, jako by bylo málo dvakrát přěhádati ty pohanské mudráky, i přijidechu ti mudráci, jenž biechu najučenější i najmúdřější ze všeho světa. Ti když na něm vyjadachu, aby jim svú i naši vieru, jížto mámy skrzě boha Jezukrista, a chtiece sě jemu otázaním o svatém kříži posmieti tudy, tu on k tomu otázaní pomlčěv a požělev jich hubeného bludu. A potom pak, jenž s nimi řěcky umějieše mluviti a vypravovati řěč obojích,
