A netoliko radieše hněvu nedržěti do západa sluncě, ale aby v nižádném hřiešě nedočekal noci ani přěs noc dne s hřiechem. A také ta slova vesele pamatovati, kteréžto opět svatý Pavel praví a řka: Posuďte sami sebe a opatřte sě, abyšte vydali počet vašich skutkuov nocních i denních. Popadli li byšte sě aneb nalezli v hřiešě ve dne, abyšte hřěšiti přěstali. A pakli by nižádný hřiech nepřělúdil, tehdy slušie státi u poslušenství radějše než u pýšě neb v hrdosti neb tupiti jiné. I praví sě též podlé sluov svatého Pavla, ješto die: Neroďte posuzovati přěd časem! Ale lépeť jest to bohu poručiti, ať on sám súdí, jenžť vie všěch tajenstvie. Neboť jest mnoho těch cěst, ješto sě zdadie pravé, jakož psáno jest, ale skončenie jich to zří do pekla. Neb jest často našim hřiechóm nerozoměti ani jich viděti. A také milujmy sě často v našich skutciech, neb jest súd boží jiný než lidský, jenžť ne z svrchka tělesného, ale z tajenstvie srdečného súdí. Ale toť jest najpravějšie, aby druh druha žělel, a druhu za druha břieme nésti. A poručiec bohu súd, každý své svědomie opatřě, sudiž sě sám!
A také je pravil svatý Antoní a řka: Upřiemá cěsta a veliká k dobrým skutkóm, ač každý opatří, co činí, aneb vše své myšlenie bratří zěví. A také nemuož nižádný hřěšiti, když povie někomu, což koli shřěší. A mieti stud ze zlé řěči z nekázané. A potom neslušie nižádnému zěvně hřěšiti přěd druhem. A pakli již shřěší, ale varovati sě, aby nižádný neviděl. A také lháti a přieti neslušie ani starého hřiecha obnovovati, neboť hřiech obnovený nového hřiechu přičínie, ktož sě nestřěže.
