než byšta pryč šla. Ale když biešta vyšla odtovad, i naleze Zachař vodu i chtieše píti. Tu jemu vecě Silvanus: Zachaři, dnesť sě jest postiti. Tu Zachař vecě: Milý otče, i zdali dnes nebudem jiesti? Synáčku, onen pokrm dřieve řečený, to jest milost, ale vě svój puost mávě držěti.
Bratřie jedni, jenž přěbýváchu u Panesie v tom městě, jidechu k uopatu Jozefovi a tiežíc jeho o přijímaní bratří příchozích a kterak sě jim slušie ukázati, pošmúřně li, čili ochotně. Ale dřieve, než jim odpovědě, vecě svému učeníku: To, což já dnes učiním, synáčku, aby ty pomněl! I postavi dvě stolici těm bratřím příchozím, aby sědli. A sám všed do pelešě i vzě na sě rúšce zedrané i počě choditi mezi nimi. A šed opět i obleče sě v svátečnie i vyjide opět k nim. A pak sě opět obleče v to, v ňemž na všaký den chodieše, i sěde s nimi. A oni sě počěchu diviti a lečechu sě pro ten jeho účinek. I vecě k nim: Viděli li ste, co sem byl učinil? A když jemu odpověděchu, i vecě: A co sem viece učinil? Oni vecěchu: Najprvés sě byl v cíchu oblekl, v zedrané rúcho, a podruhé v svátečnie. I vecě jim: A zdali sem sě byl proměnil oniem neb tiemto? Odpověděchu a řkúce: Nic. Tehdy jim Jozef vecě: Když sem vše jeden i v uonom i v tomto, jakož mne ono zlé nemohlo pohoršiti, takež i to druhé nemohlo mne proměniti. Takež máme proti bratří příchozím učiniti,
