svrchovanému rozumu sě pochýliti tak, jakž bychom mohli skrze našeho rozuma dary okrášleni býti.
A mnoho jiných velikých divuov o tom svatém Janu pravieše. A když nám svatý Appellen vypravi to všecko věrným dolíčením a pro tesknost nerodili jsme všeho psáti pořád, neb krátké řeči a pravé lidé spieše uvěřie.
O svatém Pafuncí, jenž prosil pána boha, aby jemu zjevil, komu bude přirovnán v nebi
Také viděchom klášteřec svatého Pafuncí, člověka božieho, jenž slavný jménem v té vlasti na púšti, ješto slóve Heraklites, bliz u města, ješto slóve Thebais tak řečeného, a ode všech lidí v dobrém domnění přebýváše. O němž nám jiní věrní pústenníci praviechu, že andělský život vede.
Tehdy jednoho času je sě bohu modliti, aby jemu ukázal, k kterému svatému roven bude. Tu sě jemu svatý anděl zjeviv, pověděv a řka: Přirovnáns jednomu pištku, ještoť na kozici píště v uoné ulici, pokrmu sobě dobývaje. Tehdy svatý Pafuncius lekl se těmi novinami i běže rychle do té ulice, kdež ten pištěk přebýváše a nalez ho i poče sě pilně tázati, jměl li by které dobré činy nebo skutky k spasení. Pištěk jemu otpovědě a řka: Jsem neduostojného života člověk a velmi hřiešný a nedávno jsem padúchového stavu ostal a tohoto nelepého řemesla jsem sě přijal. Svatý Pafuncí tiem viece poče o to státi a chtě rád od něho zvěděti, zdali kdy jest, u padúchovém stavu stoje, učinil který skutek milosrdný. Pištěk otpovědě a řka: Nejsem svědom do sebe ničehuož dobrého, jediné to vědě, že když s tovařiši lúpiech, i biechom popadli jednu pannu k zákonu přitvrzenú, totiž vélovanú, té chtiechu moji tovařišě panenstvie odjieti, té jsem mým životem obránil a beze všie hanby i násilé do jejieho domu v noci sem ji doprovodil.
Opět jiného času nalezl sem jednu ženu […]text doplněný editorem
