tu on svým zaslúžením rozeznáše duchy i uzdravováše každého od jeho neduha. I sta sě, že po jeho učení by zěvena všě diábelská zloba. A protož mnohé panny oddané za muž k ňemu útočišťe mějiechu, a odlúčiece sě manželstva i shrniechu sě v luono svaté cierkve, to jest v klášteřě. Co viece? Druh za druhem ze všeho světa, rozličných vlastí lidé, tak slavného mužě žádajíce viděti, běžiechu. A nižádný nežalostieše, by k ňemu darmo své úsilé naložil. Ale všěm bylo utěšenie veliké, neb jest každý vzal odplatu svého úsilé u ňeho. Jakožto sě jest vylíčilo i zěvno bylo skrzě jeho skutky. Neb po jeho smrti všichni jeho plakáchu jako svého otcě duchovnieho.
Druhá a 60. kapitola
A pak který jeho konec byl, duostojno jest připomanúti a vám s žádostí slyšěti. Neb to povědě svatý Evajrius, že přišel svatý Antoní napřěd k bratří, zvěděv skrzě božie zěvenie o své smrti, tak povědě a řka: Synáčkové milí, poslúchajte poslednie řěči svého otcě. Neboť mi sě nezdá, bychom sě viece viděli na tomto světě, neb jest hodina, abych již s tohoto světa šel po stu letech a po pěti. Tú řěčí všěcky, kteříž biechu, smúti, až sě všichni u pláč udeřichu. A počěchu jeho všichni přitúleti, jako by již chtěl s světa jíti. Tehdy on chtě z cizie vlasti do své jíti a s velikým veselím počě jim přikazovati, aby nerozleněvali v stavu a v přiebytcě počatém, ale, jako by na všaký den měli umřieti, aby, jakož jest napřěd pověděl, ostřiehali […]text doplněný editorem[637]rukopis neúplný, další folia schází
