i konají bez rozpači. A protož ktož koli chce diáblóm panovati, ten panuj dřéve hřiechóm a těla svého pokus, muož liť sě hřiechóm brániti i všemu pokušení. Neb kteréhož koli hřiecha najprvé ostaneš, diábla, jenž tomu hřiechu panuje, sám od sebe i od jiných muožeš zapuditi. A tak ponenáhlu učmy sě hřiecha neploditi, ač chcmy nad diábly, kteříž tomu hřiechu panují, svítěziti. Ten svatý Pitrion dvakrát v týden krupek požíváše, nižádné jiné krmě ani chtieše ani v uobyčěji mějieše, by to proměnil.
O knězi Elojí, jenž znáše dobré i zlé skutky na lidech
Potom opět viděchom jednoho otcě svatého, jemuž dějiechu Elongius. Ten, když mši slúžieše, takú milost od boha mijieše, že všěch, kteříž k božiemu tělu přistúpáchu, zaslúženie i viny poznáváše. A když někteří z mníškuov chtiechu k božiemu tělu přistúpati, počě jich vzdržovati a řka: Kterak vy smiete přistúpati k tak veliké svatosti, a v sobě majíce úmysl k své zlosti nečistý? I vecě prvému: Tys měl žádost nocí k smilství. Druhému vecě: Ty si tak myslil v sobě, že hřiešnému nebo spravedlnému svatost přijieti nic neškodí. A třetiemu vecě: Tys měl v sobě bludné myšlenie a za to majě, že ta svatost nic tebe svata nemuož učiniti. Ty všěcky pudieše od přijětie svatosti. Svatý Elongius jim vecě a řka: Odstupte maličko a pokánie čiňte, aby dostiučiněním vašeho pokánie se slzami, očiščeni súce hřiecha, i byli duostojni přijieti těla krále nebeského.
O svatém Apolonii, jenž u pětinádcti let byl, kdyžto na púšť šel
Viděchom opět mužě svatého, jemuž jmě Apolonius bieše, v Tebajdis v těch vlastech, bliz od města Ermopolis řečeného. A do toho města spasitel náš Jezus Kristus a Maria a Jozef jakož právě byli přišli z vlastí židovských podlé proroctvie Izaiášova,
