a oči sobě vždy chtieše vydrati. A přišed i prosi, aby zaň boha prosil. Tu svatý Antoní pomodliv sě i vecě: Budeš uzdraven! Tu on nechtě tomu věřiti a proti přikázaní to býti počě. Tu svatý Antoní jemu vecě též a řka: Zde nemuožeš uzdraven býti, ale vyjdi, a jakž do Ejipta vstúpíš, tak inhed budeš zdráv. Tu on uvěřiv, vstav i jide. A jakž brzo Ejipt uzřě, podlé slibu svatého Antonie, jakož jemu byl hospodin na modlitvě zěvil, inhed by uzdraven.
Sedmá a 30. kapitola
Jedna dievka, jenž byla z Tripolis, toho města, přišla k svatému Antoní a neslýchané mějieše bolesti. A což koli jiej z chřiepí plovieše, to země dopadna, v črvy sě obrátieše, a i slzy z uočí i z uší též. A k tomu ji dna bieše zlámala. Tu její otec a máti zvěděvše, když již chtiechu mnišie k svatému Antoní jíti, majíc u bozě naději, jenž jest uzdravil jednu ženu, jakož jest ve Čtení psáno, ot črvené nemoci, i počě jich prositi, aby tu jeho hubenú dceru s sobú pojěli. A když jie oni nechtiechu s sebú pojieti k svatému Antoní, i ostachu s ní u svatého Pafuncie mnicha a zpovědlníka, jenžto j’ za Makcimiána ciesařě slep byl, neb mu byli oči vybodli. Tehdy ti mnišie přijidechu k svatému Antoní. A když chtiechu svatému Antoní o bolestech té dievky praviti, tu svatý Antoní jich řěč přějě i vypravi jim všicku příhodu, kak sě jest stalo na cěstě, jako by tu s nimi byl. Tehdy ti mnišie prosichu jeho, aby jim kázal i s tú dievkú přěd sě. Tu on jim neodpusti, ale vecě jim: Jděte a nalezněte dievku, ačť jest neumřěla, zdrávu.
