a tak dlúho s nimi plně pokánie v pláči i se slzami, až opět uzřě téhož anděla stojiece a píšíce ména těch mníškuov. A když všěch ména popsa, tehdy těch, ješto dřieve nepsal, uzřě, an jě svolav, navráti k službě božie. Neb jim již buoh odpustil vinu. Tu svatý Piamon uzřěv, že jich pokánie přijato, s velikým veselím na jich službě opět postavi a navráti jě.
Také praviechu, že jej jednoho času biechu diábli velmi zbili, že ani státi ani seděti ani sebú hnúti možieše. A když bieše v neděli, an mějieše mši slúžiti, káza sě bratří nésti k uoltáři. A když na modlitbě ležieše, v ten čas uzřě anděla u oltářě toho, jakož dřieve vídal. A ten anděl, ruky jemu podav, od země jej zvede a všěcka bolest od něho odstúpi, tak že bieše zdravějí než dřieve.
O svatém Janu pústenníku
Také v těch vlastech bieše jeden muž, jemuž Jan diechu, všěch dobrých skutkuov naplňený. A mějieše do sebe ten dobrý obyčěj, jímž každého těšieše, v kterémž koli smutcě aneb v tesknosti aneb v kterémž koli nedostatcě posědeného. Malú a krátkú řěčí naplňováše všeho utěšenie a mnohým neduživým boží mocí zdravie přidáváše.
Tu řěč bratřie jeruzalémská o svatém Janu dokonachu a řkúce: Že smy na těch ejipských púštech ruozno přěbývajíc jě viděli a ti sú veliké divy činili, jichžto sme ze mnoha málo pamatovali a o nich sme pověděli. A o všěch vypraviti nemohli sme a vstihnúti.
Neb o těch, ješto přěbýváchu v najdalejších Tebais těch vlastech po púštech bliz u Cirenen města tak řečeného. Jediné, což sme slyšěli i zvěděli sme, že jsú
