a u buoh, jenž jest mocen všeho světa, věříme. A uzřěv jě ten poprávcě u božie vieřě tak ustavičny, všěcky káza u moři ztopiti, nevěda, hubenec, čině. A to ne smrt byla těm svatým, ale pokřest byl jich. A těla jich svatá cělá a nic nedotčená na břěh z mořě voda vynese a všěcky jě v jednom dolu pochovachu. A to sě i od nich velicí divové dějí. A náboženstvie lidské i modlitby přijímají. A tu s užitkem lidem prosby sě naplnijí. K tomu ny jest také hospodin ráčil připrovoditi a naše náboženstvie i modlitby naplniti.
O přěbývajících v Nitrie v tom městě
Také přijidechom do Nitrie, slovutného ze všěch ejipských klášteruov města, jenž jest vzdálí od Aleksandřie dobřě třidcěti mil. O to jemu méno dáno Nitrum od jedné zákútně, v niežto sbieráchu ke stklu podobné kamenie tenké. Neb z božie milosti, jakož tiem smýváchu nečistotu, takež v tom městě lidé hřiechuov zbýváchu. A na tom městě bieše malém méňe domkuov {než}meziřádkový přípisek soudobou rukou pět set pod jednú střěchú, v nichž přěbýváchu několiko jich spolu a druzí dva neb třie a někteří sami o sobě bydléchu rozděleni u přiebytcě každý oblášť. Ale milosrdím a věrú velmi shromazděni. A přiebytka jich nemožieše nižádný rozlúčiti.
A když pojidechom k nim na to miesto, jakž brzo zvěděchu pútníky, točíš bratří z Jeruzaléma k sobě jdúce, právě jako rojové včelní z toho domku poběžechu a v cěstu proti nám vesele pospěšichu, mnozí nesúce vedérce s vodú a chléb. A to proto, že svatý David tresktáše jedny a řka: Nevyšli ste proti lidu izrahelskému
