Tehdy svatý Teon pro velikú núzi musi promluviti. Ale jediné toto slovo povědě a řka: Pusťte tyto pryč bez úraza! A pakli jim co učiníte, ztratíte pomoc i uzdravenie vašich nemocných. To lidé uslyšěvše, nesměchu jemu odpověděti i pustichu jě pryč. Padúchové to uzřěvše, co sě jest s nimi milosti stalo, ostavše všeho zlého i utečechu sě do bližních klášteruov i počichu sě svých hřiechuov káti, což sú shřěšili tu i dřieve, a přijemše obyčějě i nravy zákonné i polepšichu sebe.
Ale, jakož sme viděli i od těch slyšěli, ješto sú s ním přěbývali, také svatý Teon umějieše ejipsky a řěčsky a latíně. Ale chtě nám zěviti i utěšiti nás pro veliké úsilé našeho z Jeruzaléma k ňemu i daleké putovánie, a napsav na dsky milost i moc, jížto jest měl od boha, a své učenie i svuoj přiebytek nám ukáza. Pokrm jeho ten bieše beze všeho ohně. A také to do něho praviechu, že kdyžto v noci na púšť jdieše, zvěř divoká jej provodieše. Opět svatý Teon načierajě vody z své studničky a napájieše tu zvěř divokú. A to dobřě bieše známo, neb šlépějě búvolové, osličie i kozlové bieše znáti okolo chyšky svatého Teona, kdežto přěbýváše.
O svatém otci Dioskoru
Z Tebajda toho města viděchom jednoho svatého otcě, Dioskora, knězě cného, jenž v svém klášteřě mějieše bratří dobřě na sto, jenž, kdyžto chtiechu bohu na čest mši slúžiti, tu opatrováše s velikým snaženstvím, aby žádný nepřistúpil s nečistým svědomím. A tak že jě také z toho tresktáše, ješto ve mšě sě jim přiházie, neb skrzě obludu v ženské tváři, neb ač také skrzě vlhkost přielišnú aneb páru lidského přirozenie.
