řěči diábli inhed zhynuchu. Ale což nám svatý Or o tom pravieše, to vše biechu jeho skutci, ale on nám pod cizí osobú pravieše. A to smy vzvěděli od těch svatých otcuov, ješto sú při tom byli, že to on sám bieše svatý Or, jenž mu sě jest to přihodilo.
A bieše tak muž slavný i moci i duostojenstvie velikého. Nejprv ke všem bratří příchozím, ješto s ním chtěli přěbývati, svú bratří, s nimižto jest přěbýval, svoláše a jednoho dne tajničku děláše. A při tom diele bratrská veliká snažnost bieše. Každý jich tak udatně cihel přidati aneb bláta aneb vody aneb kamenie přinésti neb lesu potřěbného. A když ji dospěchu, všeho nádobicě aneb tu potřěbici dadieše jednomu bratru.
Tehdy jeden bratr lstivý jednoho času zataji své rúšce, aby viděli, že jest rúcha potřěben. A vzvěděv to svatý Or, počě jej tresktati mezi všěmi. A což bieše rúcha zatajil a skry, to všěm ukáza. To uzřěvše jiná bratřie, užasechu sě všicni. A potom viec nesmě nižádný přěd ním křivě pověděti. Jmějieše tak velikú milost od boha, že, což jest koli chtěl, to jest uměl. A množstvie mníškuov s ním přěbýváše a tak velikú milostí biechu naplňeni, že když sě senděchu do kostela slúžit bohu, jich rúcho i jich úmysl tak sě přěkrásně stkvieše, že jako andělščí kuorové v chvále božie bydléchu a bedlivi jsú od lidí viděni.
O množství šlechetného sboru mníškuov
Uda sě nám přijíti do jednoho města, jemuž jmě bieše Oksiriuchus. V ňemž bieše slavný sbor zákonný, jichžto nižádný nemuož duostojně vypraviti. A to město bieše plno mníškuov zevnitř i svrchu i se všěch strán.
