Jan opat vecě k bratru staršiemu a řka: Chtěl bych bezpečen býti, jako sú andělé, nic nedělajě, ale jako oni jediné vždy boha chválé. A povrh plášť s sebe i jide na púšť. A byv tam za týden i vráti sě zasě k bratru. A když vztluče na dveřě, nic jemu bratr neotevřě a řka: Kto jsi? On odpovědě: Já sem Jan. Tu jemu bratr vecě: Jan jest andělem a viece s lidmi nepřěbývá. Tu on opět jě sě tlúci a řka: Jáť sem! Ale on jemu neotevřě, až i den byl. A když by zítra, otevřěv jemu i vecě: Člověk jsi i slušieť, aby dělal a po tom sě živil. Tu on pade přěd jeho nohy a řka: Odpusť mi, otče, neboť jsem vinen.
Jednoho bratra diábel blúzením u vieřě přěluzováše. A ten kteréhož koli otcě svatého slovutného zvědieše, i chodieše k ňemu a chtě jemu rozlíčiti. A přijda i stydieše sě jemu pověděti. Tu když často býváše u svatého Pemena, i uzřě svatý stařec na ňem, že má myšlenie, i vecě jemu: To ty ke mně vždy chodíš a máš na srdci myšlenie. A s tiem opět sě vrátíš zasě a velmi smutně. A protož pověz mi, synáčku, které máš myšlenie! Tu on jemu odpovědě a řka: Stydělť sem sě pověděti, neboť diábel k bludu u vieřě mě přivodí. A jakž jemu to rozlíči, inhed mu méňe přěkážieše. I vecě jemu stařec: Synáčku, nemuť sě, ale kdyžť přijde to myšlenie, rci: jáť nemám ijedné příčiny k tomu, ale tvój blud buď při tobě, neboť toho dušě nežádá. Avšak což koli, kterého li myšlenie mysl nechce, ta viec nemuož dlúho ostati při člověku. A tak ten bratr jide a jsa zproščen zlého toho myšlenie.
