A také jest často napřěd pravil příchozích zástupuov potřěbu, poč jdú k ňemu a v který sú čas vyšly. Jedni pravieše, ješto chtiece a žádajíce jeho viděti, a druzí pro nemoci, a pak mnozí, ješto mějiechu zlé duchy v sobě, k ňemu jdiechu. Avšak nižádný darmo k ňemu neusiloval, ale všicni sú sě zasě vracovali, jsúce naplňeni duchovnieho pokrma. Ale on jim přikazováše, aby z toho bohu dieku a chválu vzdávali, ale ne jemu, neb hospodin každému ukazuje své milosrdie, ktož jeho následuje.
Druhá a 40. kapitola
Pak jednoho času, když bieše vyšel do přědních klášteruov, aneb bieše prošen od bratří, aby v korábě s svú bratří k nim přijěl. A když vstúpi v lodí, i pomodli sě s bratry, tu on sám jediný počě veliký smrad číti. Tu jiní počěchu řéci, že slané ryby smrdie, ješto tu v korábě mějiechu. Ale on vecě: Je jinaký smrad. A když tak mluvieše, tehdy jeden mladec diáblem posědený, jenž sě bieše v korábě skryl, zkřičě velmi. A tu inhed skrzě svatého Antonie by uzdraven. Tehdy všichni urozoměchu, že jest diábelský smrad čil.
Třetie a 40. kapitola
A pak jednoho mužě urozeného k ňemu přivedechu a ten zlého diábla v sobě mějieše, že sám své tělo kúsáše i jědieše. Aniž nevědieše, by byl k svatému Antoní přiveden. I prosichu starcě ti, jenž jej biechu přivedli, aby sě zaň bohu pomodlil. Tu on sě slitova nad ním i usilova s ním přěs cělú noc. A když již počě dnieti, tehdy ten mladec posědený chtieše svatého Antonie dáviti. A ti, jenž jej biechu přivedli, počěchu sě naň hněvati a řkúce: I proč sě jemu protivíš!
