A pak snad dobřě po desěti mesiecích ukrade jeho tělo i přinese do Maioma toho města. A tu s velikú ctí a s duostojenstvím mnichuov i s měsckým i pochova jej v jeho starém klášteřě. A sukně i to vše, což jest bylo na ňem, ješťe vše cělo bieše. A tělo tak krásnú vuoni mějieše, že všicni mniechu, by bylo drahými mastmi pomazáno.
A na konci těchto kněh nezdá mi sě za podobné zamlčěti to náboženstvie i milost k svatému Ilarionu té ženy Constancie, že když jiej poslové pověděli, že tělo svatého Ilariona jest ukradeno do Palestina, tu sě ona inhed zprúčivši i zdeše. Tak jest srdečnú milost měla k božiemu sluzě. Neb jest za obyčěj bdieci na jeho hrobě, snažně sě bohu modléše mnoho nocí, a jako by sě jiej pomáhal modliti. É, viz, kakýť mají svár až do dnešnieho dne Palestinové s Cypry. Tito Palestinščí sě korčie, že mají tělo svatého Ilariona, a Cyprščí, že jest v jich zemi svú duši pustil. Avšakž i po dnešní den veliké divy činí na obú miestú, avšak viece divuov ukazuje v zahrádcě cyprské. A najspieš proto, že jest snad viece to miesto miloval. Amen.
Počíná sě přěmluva popa Evajria k Inocenciovi v životě svatého Antonie
Evajrius pop Inocenciemu, svému synu duchovniemu, vzpoviedá v božie spasenie. A jakož že žeřavého osěnie ne inhed mají lidé užitek, jeliž sezrá obilé, avšak krásným osěním sú veseli lidé.
