nesměla přistúpiti, jakož sě jest stalo! A když tak svatý Antoní přěbýváše na té púšti v jěskyni, tu bratřie k ňemu přišedše, ledva na ňem vyprosichu velikú prosbú, že od nich olej a vařenie přijal. A to po několiku mesiecích přijímáše, aby sobě maličko k své starosti polehčil.
A tu přěbývajě, přieliš jest mnoho bojoval. A netoliko proti svému tělu, ale i proti diábelským kniežatóm. Neb sem to zvěděl od těch, ješto sú často k ňemu chodili a s ním o to mluvili. To sú ti pravili, že sú viděli v rozličných tvářiech, jakož je dřieve řečeno, diábly hrozné, a on proti nim snažně bojije a silně sě jim protiví. Avšak vždy svým učením příchozie těšieše a svú modlitvú vešken sbor potupoval diábelský. Zajisté jestiť sě čemu diviti, že jediný člověk sám na púšti přěbývajě, ani sě kdy bál, na všaký den sě obierajě s diábelskú sběří, ani kterého zlého lesného zvieřěte ani kterých jědovatých žížel. I právěť jest svatý David pověděl v Žaltáři, že ktož silně věří v hospodina, ten sě nepohne přěd nepřátely jako hora Sion s svého miesta, a ješto přěbývá v Jeruzalémě nebeském. Svatý Antoní, ustavičen jsa v své mysli a pokojen bezpečně, diábly vypuzováše a divoký zvěř, jakož psáno jest, krotieše. Ale diábel jeho lákáše, jakož svatý David praví, že, škřípě naň zuby svými, sě hněváše. Ale on s boží pomocí vždy bieše bezpečen ode všeho diábelského násilé.
Třidcátá kapitola s pánem bohem
A když jednú v noci svatý Antoní bedlivě sě bohu modléše, tak veliké množstvie bieše diábel sehnal do jeho kláštera zvěři divoké, že všěcna lesná zvieřata vidieše okolo sebe. A ty rozčesše usta i chtiechu jej sniesti.
