a že je neopuchl pro to vězenie, ani zchuravěl pro puost a pro bojovánie, jenž je s črty měl. Ó, co divuov a kak je čisté srdce měl! A nikdy pro jasnost svého obličějě sě nezasmál, ani sě kdy smušil zpomanutím kterého hřiecha, ani je kdy vzal v srdce chlípy pro které divy. A ničehuož jemu v jeho přiebytek, ani to, že sě na všaký den svářieše s diábly, mysli své co ujal, ale právě ke všemu hodně a duostojně sě mějieše.
Dvanádctá kapitola
Zajisté mnohé uzdravil hospodin z rozličných neduhuov a zlých duchuov zbavil skrzě svatého Antonie. Jeho řěč a přěmúdrá rada lidi těšieše, neb učieše neumělé a mířieše hněvivé hněvníky a všěm radieše, aby boha najprvé milovali, a ukazujě dobrým budúcí odplatu za zaslúženie. A milost boží a dary jeho nám ukazováše naplňené, že buoh vlastniemu synu neodpustil, ale vydal jeho na tento svět nám na vykúpenie a na spasenie. Tehdy mnozí slyšěvše tu jeho radu, nic nepomeškavše odpověděchu sě všeho svěckého sbožie. A tak učini počátek přěbývanie na púšti.
Třinádctá kapitola
A také toho nezatajím, co sě je stalo v tom městci Arseniotarum té vlasti, že když jide navštěvovat bratří a mějieše břísti přěs tu řěku, jiežto Nilus dějí, v niežto sú kokodrili, ti jěšťerové jedovatí, i jiných mnoho žížel. A tu on se všěmi přějide i sěm i tam beze všie škody. A opět ustaviv sě v dřěvniem usilování, mnoho mnichuov stvrdi svým naučením, že v krátké chvíli by mnoho klášteróv.
