Jimžto svatý Antoní vecě: Neviňte hubeného mladcě darmo! Neb to vztěkánie toť jest diábelské, ale ne jeho. Neboť proto zlý diábel tak směle chtěl mě jest potlačiti, že jest jemu hospodin kázal do hlúpých púští. A toť jest znamenie jeho vypuzenie. Tehdy beze všeho pomeškánie mladec sě pozna, kde jest, a k smyslu sě navráti i počě bohu děkovati a vší žádostí počě svatého Antonie objímati i cělovati. Těch i jiných divuov jest bez čísla, ješto smy o ňem zajisté zvěděli od mnichuov jiných. A zajisté netoliko sě jest tomu diviti, ale tomuto mnohem viece, což sě tuto o ňem bude praviti.
Čtvrtá a 40. kapitola
V hodinu bezmál v devátú času jednoho, když sě počě bohu modliti přěd uobědem, tehdy sě jemu vidieše, že bieše vzat od anděluov svatých a nesen do nebes. A když počěchu brániti diábli, jenž sú u povětří, a nedadúce jemu projíti, tu andělé jim odpoviedajíce, počěchu jich tázati, proč by jim nedali projíti, když nemá nižádné viny ani hřiechu kterého. Tu oni chtiechu hřiechy od přirozenie praviti. Tehdy inhed andělé světí jich hrdla zatkachu, že musichu mlčěti, a řkúce: Nemáte od jeho porozenie hřiechuov praviti ani zpomínati. Ale, coť jest, jakžť jest mnichem počal býti, učinil, to povězte! Ale onoť jest buoh jemu odpustil. Tu diábli jěchu sě naň křivě žalovati, a nevědúce nic naň jistého. A když jeho nemějiechu čím obviniti, prostraný chod by jemu hotov. A v tu dobu vráti sě k sobě zasě, jakož bieše dřieve na témž miestě. Tu on nechav jedenie,
