listy přijal, jimž nižádné obyčějné odpovědi neumiem dáti?
Šestá a paddesátá kapitola s božím synem
Tehdy jest prošen ode všěch bratří, aby křěsťanské krále svými listy také utěšil a obměkčil, aby sě nerozhněvali skrzě mlčěnie. Tu jim odepsa podobně, jakož slušie. Najprvé to chvále, že Krista následují, a potom pak duchovně jim radil, aby nemněli, by byla veliká králova moc, aby, nerozbujějíce tiemto nynějším královstvím, lidmi sě býti nevěděli a nezapomanuli súdu božieho. A naposledy radil jim jest a prosě, aby byli milostiví svým poddaným a právě súdili své chuzšie, a řka, že jest jeden král všeho světa, Jezus Kristus. A ty jim listy posla. A když jě uzřěchu, bychu tiem velmi veseli!
Sedmá a 50. kapitola
A bieše tak slovutné jmě svatého Antonie vzniklo všady, že všichni jeho nazýváchu, neb bieše jeho ochotenstvie s příchozími všěch mysl po sobě obrátil.
A když pohany přěháda a králuom da dobrú radu a bratří utěši, i vráti sě do vnitřnie hory do jěskyně u přivyčené utrpenie. A tu častokrát chodě s příchozími, řiekáše: V Danieli psáno jest, aby vzdávali bohu chválu. Těch jistých časuov a v též hodiny modlitvy své řiekáše, jakož jest napřěd pověděno. Třetí, šestú a devátú hodinu, až sě nadějiechu, by jemu bylo něco tajného zěveno skrzě to. Neb přěbýváše v skále hluboko i vědieše, co sě v Ejiptě dějieše. A to jest biskupovi Serafinovi odtovad pravil.
Osmá a 50. kapitola
Žalostivé viděnie bude sě praviti a toho slušie všelikému plakati. Když sě to dějieše,
