A protož již potřěba jest tak slavného mužě, svatého Ilariona, přiebytek i život popsati. Neb kdyby zde nynie Omerus ten mistr byl, ten by té řěči záviděl, anebť by jie potvrdil.
Neb kakž koli svatý Epifanius, v Salamí v Cyprské zemi města biskup, krátkú řěčí chválu jeho složil, jenžto ji obecně čtú, že jest mnoho svatým Ilarionem přěbýval, avšak jest jiné chváliti mrtvé obecně všady, a jiné jest mrtvých skutky vypraviti. A protož já, Jeroným, viece pro přiezn než pro potupenie jeho početé pravenie chci dokonati a vrtravých lidí klevet nic neposlúchati, jížto sú dávno vrtrali o svatém Pavlinu pústenníku a nynie snad budú vrtrati o svatém Ilarionu. O svatém Pavlu vrtráchu, že sám na púšti přěbýváše, a o tomto pak, že s lidmi obcováše, a řkúce, jako by jeho nebylo, ktož sám na púšti přěbývá a ižádného svým příkladóm nenaučil, a toho, jenž pak s lidmi obcuje, marným nazýváchu. Toť sú i jich přědci, Židové, kdys činili, jimžto sě jest ani púšť ani puost svatého Jana Křtitele nelíbil, ani našeho spasitele obcovánie, jenž málem chleba veliké zástupy krmil. A protož na jich vrtránie netbajě i přiložím snaženstvie k tomuto počatému a božiemu dielu a minujě ušima svýma jich vrtránie a netbajě jako na psy šťekotné.
