I vecě jim: Nechoď nižádný ke mně, k neduostojnému! Neboť uzdraviti nemocného nenie přirozenie tělesného, ale samoho boha Jezukrista, jenž všudy pomáhá v sě věřícím. A protož, za niž prosíte, svýmiť modlitvami uzdravena jest. Neb když sem já na modlitvách byl, zěveno mi jest jejie zdravie. A jakož jest řekl, tak sě je stalo. Neb když sú přišli k svatému Pafunciemu, i nalezechu dievku veselu a zdrávu.
Osmá a 30. kapitola
Potom pak v krátkém času, když dva bratry jdiešta k svatému Antoní i nemějiešta vody na cěstě, že jeden pro žiezy umřě a druhý ležieše čekajě smrti. Tehdy svatý Antoní na huořě jsa i zavola dvú mnichú na ručest, jenž tu při ňem biešta, i přikáza jima, abyšta rúče nabrala vody lahvici a běžala na ejipskú cěstu, a řka: Jižť jest jeden bratr, jda sěm, táhl k bohu a druhýť, nepuojdete li brzo k ňemu s vodú, puojdeť po ňem, toť mi jest nynie na modlitvách zěveno. A když to povědě, tehdy mnichy brzo běžiešta podlé jeho přikázanie. I nalezešta, ano jeden umřěl, a druhého napojišta a tiem jej obživišta. Tu pohrabašta onoho umrlého a živého s sebú pojěšta. A bieše té cěsty s den chodby. A snad by někto otázal, proč jest toho svatý Antoní nepověděl dřieve, než je onen umřěl? Jiný je boží súd, jakož jest dřieve řečeno, než lidský, že jest umrlého, jakž chtě, súdil, a o tomto živém zěvil, jakž jest ráčil. Avšakž jest divné do svatého Antonie, že, přěbývajě na daleké púšti v hořě, i věděl jest daleké věci božím ukazováním.
