Zavěrné tento svět všemohúcí pán buoh tak dlúho drží skrzě zaslúženie svatých otcuov, jichžto život v těchto kněhách jest popsán velmi slavný. Neb ode všeho smilstvie netoliko tělem, ale i myslí biechu oddáleni. Tento svět s jeho žádostmi opustivše a po pustém hvozdě chodiece, v hrozném skalí a v strastných jěskyniech odpočíváchu. Hlad ani žiezn jim nepanováše, neb pravicě božie ta jich pokrmováše i posilňováše jich zaslúžením. Nuže, povyšiž sám sebe jich prosbú svatú a hřiechuov odpuščenie obdržíš, má hospodo věrná. A proto nepohrdaj sprostnú a neokrášlenú řěčí, neboť nynie z uobyčějě svaté učenie chytrú i zvučnú řěčí oblepšovati, ale ku pravé vieřě a k dobrým skutkóm lidských myslí ponúkati. A protož našim přědkóm, svatým otcóm, viera i přěbývanie popsáno jest svatých patriarchuov i prorokuov, točíš Abrahamovo, Izákovo, Jakubovo, Mojžiešovo, Eliášovo, Janovo, božieho křtitele, ne proto, by naši přědci jich slavili, jichžto jest buoh oslavil a v svém království slavném jě zpósobil, ale proto, abychom, jich svaté skutky v kněhách čtúce, my, ješto sme u věku posledniem zřiezeni, v spravedlném učení robotujíce skrzě jich příklady, abychom došli k věčnému spasení. Amen.
Počíná sě kapitola prvá v druhých kněhách
Jeden svatý stařec, když jeho mníškové tázáchu o svatém utrpení, tu povědě najprv a řka: Milí synáčkové, musí všeliký člověk nenáviděti nynějšího života odpočívanie a rozkoši tělesné i chuti svého břicha a chvály nežádati
