a veliký nepokoj činiti. A ve dne mu sě pak zěvně protivieše, že toho ižádný jinak neměl, než že svatý Antoní proti diáblu bojije. Aneb on jemu nečisté myšlenie vzbudí anebo mysléše vzbuditi. A tento jě pak ustavičnú modlitbú všěcky zapudieše od sebe. A on jemu rozněcováše žádost tělesného přirozenie, a tento věrú a postem své tělo ostřieháše. Onen sě přětvořieše v noci v krásnú tvář ženskú, v ničemž neopustě zámysla dřěvnieho, a tento pak zpomínáše na věčné muky a na plamen pekelný a proti té žádosti sě opieráše. Onen jemu hladkú cěstu k shřěšení připravováše, a tento vždy pamatováše {na}meziřádkový přípisek soudobou rukou věčné zatracenie a hrozný súdný den i po súdném dni tu cěstu do zatracenie, svú myslí vše pokušenie přěmáháše. A to vše k diábelskému potupení sě dějieše. A jenžto sě bohu vrovnati chtieše, nynie jest přěmožen od mladcě jako hubený. A když jest svítězil nad člověkem, velikú toho chlúbu mějieše, i jest pak přěmožen od sprostného člověka, svatého Antonie. Aneb svému sluzě hospodin pomáháše, jenž pro naše spasenie tělesenstvie přijem, vítězstvie jest našemu tělesenství poddal diábla podnož, aneb každý, ktožť sě tak sváří, muožť pověděti slova svatého Pavla: Ne já, ale hospodin, tenť mi pomáhá, jenžť jest se mnú!
Šestá kapitola
A naposledy ni síž, ni onú lstí nemože zlý diábel svatého Antonie přěmoci ani přělstiti. Ale uzřěv sě přěmožena,
