Neb podlé vašie řěči vešken národ, jenž má přirozené podobenstvie svého přědka, od ňehož jest pošel, a jest téhož obyčějě i týchž činuov, od kohož sě jest porodil, tehdy i vášně i vešken běh následuje svého stvořitele.
Padesátá a prvá
A Protož vecě svatý Antoní a řka: Srozomějte, kterakú potupu činíte dušiem i tomu, ktož jě jest stvořil, skrzě váš nemúdrý blud, věřiece, by dušě nebyla bohem stvořena, ale od přirozenie jako i tělo přišla a tehdyž s tělem umřěla.
A když my kříž našeho pána Jezukrista ctímy, prosímť, povězte mi, který jest blud v našie vieřě nečistý! I zdali nenie lépe následovati svatého křížě aneb smrt některú ode zlých lidí pokorně trpěti, než plakati sálanie daremného a nejistého Izidis, toho vašeho boha pohanského, po Osirim, po takéj bohyni? Ba, postyďte sě, že věříte v Tiffona, tak řečeného boha, jenž škravadu počal! Ba, styďte sě, že věříte v Saturna, jenž utekl pro svého syna s světa a jiné syny zjedl! Ba, styďte sě, že ctíte Jupitra za buoh, jenž jest byl velmi smilný a svého otcě klestil! Ten Jupiter, vymýšlejí vaši mistři, že jest byl počátek všeho smilstva. Těm sě vy modlíte a v ně věříte a jich obrazy u vašich modlách staviete. É, prošiť vás pro vaše spasenie, abyšte mú řěč právě súdili, všemu li jest věřiti, což jest v kněhách křěsťanských psáno, čili ničemuž. A když vecěchu „ničemuž“, tehdy vecě: Ani ména viete svatého křížě, jemuž vy sě posmieváte. A pakli jest všemu věřiti, proč pak vzkřiešenie
