ješto jiní neviděli. I pravieše svatým otcóm a řka: Jednú mnoho bratří sšedše sě i mluviechu z svatého Písma mezi sebú. Tu jest viděl anděly, ani stojie a tiem sě veseléce. Neb sě andělé kochají v té řěči, což lidé o bozě mluvie. A když jiné prázdné řěči počěchu mluviti, světí andělé rozhněvavše sě i jidechu odtud. A pak přijidechu smrdutí vepři a velmi nečistí i káléchu sě přěd nimi. A to biechu v tváři vepřové a v jich prázdné řěči sě kochajíce. To ten svatý stařec uzřěv i jide do pelešě a přěs cělú noc jě sě plakati a kvieliti našeho hubenstvie. Tehdy světí otci jěchu sě napomínati bratří a řkúce: Bratřie milá, chovajte sě prázdné řěči, neboť tady dušě zahynují. A skrzě to bohu i všěm svatým mříme. Neb to svaté Písmo svědčí a řka: Skrzě prázdnú řěč přijdeš k hřiechóm a skrzě prázdnú řěč dušě v neduhy upadne.
Za ciesařěvě dvořě, jemuž diechu Teodozius, bieše jeden, jemuž diechu Arsenius, mocný vladař. Ten jsa rozniecen ohňem božie milosti i opusti všicku chválu tohoto světa i jide na púšť ješto sluove Scichie, aby mezi svatými otci byl živ bezpečně ode všeho nehodného běhu a také aby byl odlúčen ode všie rozkoši tělesné a vší myslí držal sě a slúžil našemu milému bohu Jezukristu. Jakož jest v žaltáři psáno: Přidržěl sem sě tebe, hospodine, a přijala mě tvá milost i tvá spravedlnost. A také to o ňem praviechu světí otci, jakožto, jsa svěcským vladařem,
