nebo sboru křěsťanskému hotováše mistra, chováše a střěžieše Antonie, aby stav mnichový skrzě ňeho netoliko jeho modlitvami, ale i jeho opatřením byl potvrzen. Avšak od těch svatých zpovědlníkuov nikdy sě jest neodlúčil, ale, velikú o nich péči majě, trpěl jest viece vězenie pro milosrdie, prost jsa, než by v žaláři vězal.
Šestámezidcietmá kapitola
A když již přěstachu hubiti křěsťanuov a již svatý Petr biskup umučen bieše, vrátiv sě do starého kláštera svatý Antoní i počě na všaký deň žěleti umučenie, že také nebyl umučen. I počě činiti věčšie utrpenie postem, bděním i na chození, neb jest svrchu kožich nosil a pod tiem žíni a nikdy sě nemyl, ani nóh, leč sě mu kdy událo přěs vodu břísti. A nižádný jeho těla nahého nikdy neviděl, až je i umřěl.
Sedmámezidcietmá kapitola
Pak jednoho času, když sě bieše zavřěl v klášteřě, a nechtě s nižádným člověkem obcovati, Marcimias, jeden šlechtic, jehož dceru bieše diábel posědl, i počě tlúci na dveřě a prosě, aby jeho dceři pomohl, aby vyjda, za jeho dceru boha poprosil. Tu on jemu nerodi odevřieti, ale hledě shuory i vecě jemu: I co ode mne pomoci prosíš! Však sem člověk smrtedlný jako i ty a téhož křehkého přirozenie. A pakli uvěříš v Jezukrista a poprosíš boha z své viery, budeť inhed zdráva tvá dcera. I odjide a věřě v Jezukrista a přivede dceru svú zasě domuov, ana zdráva, děkujíce milému bohu.
