že jim cěstu ukázal k zdraví jich synu. A jakž brzo vrátichu krádež a vzda modlitbu svatý otec k hospodinu, tak inhed tomu mladci zdravie sě navráti.
O svatém Pavlu, jenž jest slul Sprostný
Jeden bieše z učeníkuov svatého Antonie, tomu diechu Pavel a příjmie Sprostný. Ten na počátcě svého přiebytka, když svú ženu v cizoložství zastúpi, nižádnému nic neřek i vyjide z domu a u velikém smutcě i zajide na púšť. A když u veliké truchlosti jsa, i zablúdi. Tu sě mu uda přijíti k klášterci svatého Antonie. A tu uzřěv miesto utěšené, tu osta. A když svatého Antonie počě tázati, kudy by mohl k spasení přijíti, tehdy svatý Antonius, vzezřěv naň a uzřěv jej člověka sprostného přirozenie, odpovědě jemu a řka: Svobodně muožeš spasen býti, ač chceš toho poslušen býti, cožť povědě. Tu on slíbi toho všeho poslušen býti, což by jemu rozkázal. Svatý Antoní, jeho slibu chtě zkusiti, an stojí přěd tajničkú, točíš přěd chalúpkú, jemu vecě: Čekaj mne tuto, donižť nevyndu, a modl sě bohu! A všed svatý Antoní v tajničku, točíš chalúpku i byl tam přěs den a přěs noc a okénečkem vyhlédajě častokrát i vidieše jej bez uoblevenie modléce sě bohu a nehna sě nikame, ale stáše na vedřě přěs den a přěs noc i na rosě na studené. A tak bieše přikázanie poslušen, že sě s miesta nikamež nehnieše.
Vyšed nazajtřie svatý Antoní i počě jej učiti, aby svýma rukama robotoval o přiebytcě osobném, ale svú myslí i žádostí aby to dělal, což jest buoh přikázal. Jednú jej dne nauči jiesti, a tož v nešporní hodinu, a nikdy do sytosti
