a viec jeho neuzřěchu. Tehdy ten mladec vecě k té bratří a řka: Pochvalme hospodina, jenž nám připravil pokrm na této púšti.
A když nám to vše o přiebytciech svatých otcuov vypravi a naučiv nás duchovním skutkóm, i uvede nás do své zahrádky i počě nám ukazovati stromy palmové i jiné mnohé a rozličné štěpie, ješto bieše sám nasadil i rozplodil, i vecě: K tomu mě jest připravila, abych rozplodil na púšti to ovoce, viera těch sedlákuov, ješto ke mně přichodiec, pod mými šlépějěmi piesek berúc a na svých polích trúsiec, zemi jalovú obrátichu, že by velmi plodná. I byla by hanba veliká, bych já byl menší u vieřě než ti sedláci aneb ti oráčkové, ano jich viera skrzě mě k bohu jest přivedena.
O svatém Teonu
Opět viděchom nedaleko od města podlé púště jednoho svatého otcě, jemuž Teon diechu, an sě zavřěl v své tajnici sám jediný. O ňemž [ňemž]text doplněný editorem[220]opraveno podle Smetánkovy edice, list utržen pravie, že třidcěti let s nižádným člověkem nemluvil. A ten činieše veliké divy, až jej za proroka mějiechu. Na všaký den přijdieše k ňemu nemocných velmi mnoho, k nimžto nemocným jediné [rukú]text doplněný editorem[224]opraveno podle Smetánkovy edice, list utržen vyskyta z uokencě a každému na hlavu vložieše [a]text doplněný editorem[225]doplněno podle Smetánkovy edice, list utržen požehnáše a uzdravě jě, domuov jim kázáše. [A]text doplněný editorem[226]doplněno podle Smetánkovy edice, list utržen bieše ten svatý Teon tak krásného vzezřěnie [i]text doplněný editorem[228]doplněno podle Smetánkovy edice, list utržen tak sličného obličějě, že sě lidem jako anděl zdáše.
A když biechu jednú v noci k ňemu padúši přišli, mniece, by u ňeho mnoho sbožie nalezli, a on jě svú modlitbú sváza, že u jeho dveří jako přilnuli biechu, nikam sě hnúti nemohúc. A když zítra sjidechu sě lidé s nemocnými, i uzřěchu ty padúchy u jeho dveří i chtiechu všěcky zpáliti v ohni.
