A tak jim přikáza, k kterémuž bychom koli klášteru chtěli, aby nás provodili a nikdě nás neodchodili. Tu svatý Appolonius vzem od nás míle odpušťenie a dav nám své požehnánie i vecě: Požehnaj vás hospodin z Sion, točíš z výsosti, abyšte věčně uzřěli vše dobré v nebeském Jeruzalémě, plné radosti všěchny dni věku vašeho.
O svatém Amonie
Také což sme viděli i slyšěli o svatém Amonie, jehož sme přiebytek na púšti opatřili, neopustíme pověděti. Když jidechom od svatého Appolonie a již na púšti biechom, chýléce sě na poledne i nadjidechom sled na cěstě na piesku ještěrový velmi velikého, an jako veliká kláda po tom piesku sě valil. To uzřěvše, velikým strachem sě lečechom. Ale ta bratřie, ješto nás provodiechu, počěchu nás těšiti a řkúc: Neroďte sě žásati, ale po sledu puojdem po tom ješťeru. A vecěchu: Uzříte, jest liť viera které moci, a když toho ješťera uzříte od nás s boží pomocí zahubena, neboť sme mnohé veliké hady i rohaté rozličné ješťery našima rukama zabíjěli, aneb sme to čtli u Písmě, že Jezus Kristus, spasitel náš, všěm věřícím vše dal moc potlačiti hady i štíry i všicku moc diábelskú. A když oni nám to praviechu, my sě viecež, viecež báchom pro křehkost i mdlobu našie viery. Tu jich počěchom prositi, aby nechodili k tomu ješťerovi, ale abychom šli přěd sě pravú cěstú. Tehdy jeden z nich běžě rychle po tom ješťeru. A když nedaleko naleze jej v jeskyni i zvola na nás, abychom [šli]text doplněný editorem[167]doplněno podle Smetánkovy edice k ňemu a opatřili to jistě za cělo. Tehdy jeden pústenník, potkav nás i počě nám praviti tak [řka]text doplněný editorem[171]doplněno podle Smetánkovy edice:
