točíš milosrdie, i jinými všěmi dobrými skutky jsa naplňen. A vrátiv sě do svého přiebytka a to všecko na své mysli rozkládajě a všeho dobrého na sobě počátek usilováše ostaviti. Ani sě on kdy na svého rovnieho rozhněváše, ale jediné mu to na srdci bieše, aby v těch dobrých skutciech nebyl druhý, ale prvý. A to tak činieše, že již bieše přědšel všěcky jiné v chvále, avšak všěm míl bieše, že i súsědé i mnišie, k nimžto často chodieše, nazýváchu jej obláštním sluhú božím a řiekáchu jemu někteří z milosti „synu“, a někteří jej pak z milosti otcem nazýváchu.
Čtvrtá kapitola
A když svatý Antonius tak činieše, že jej všicni milováchu, tehdy nepřietel starý křěsťanský, diábel vražedlný, nemoha otrpěti těch skutkuov dobrých od toho mladcě, starými lestmi sě naň připravi. A najprvé jeho počě skúšěti, kterak by jej mohl od počatého přiebytka odlúčiti. I vzbudi jemu myšlenie o dřěvniem sboží a o sestřině obraně i o rodu své velebnosti i o rozličné svěcké věci i o jedení rozkošném i o rozličné tělesné žádostí i o dobrých skutciech a s velikým úsilím o svrchování. A dávajě jemu myšlenie tělesné křehkosti a tomu dlúhý věk jeho a žádost tělesnú ovšem jemu velicě vzbuzováše.
Pátá kapitola
A když pak diábel uzřě, že jej svatý Antoní přěmáhá svými modlitvami, obyčené ješto má přěkážěnie proti všěm mladým činiti i počě mu v noci přěkážěti
