a o suchotě a o zimniem času studeném, jenž sě vždy boha dokládá a vie, co kdy činiti má.
Nechať toho zajisté málo puojčí, ač by již diábli pravdu pravili, kterýž jest toho užitek věděti budúcie věci? A zdali je kto proto chválu vzal věda to? Aneb i kto toho kterú škodu má, ač toho nevie? V tom sobě každý strojí zatracenie aneb oslavenie a zamešká li pak přikázanie svatého Písma, točíš že diábelskému proročství věří. Nižádnýť jest z nás proto nepřijal tohoto stavu, aby znal budúcie věci, ale aby, jsa poslušen božieho přikázanie, i počal býti přietel z sluhy. A protož nám jest nemieti péčě na to, což sě má přihoditi, ale plniti to, což jest přikázáno. Ani za to boha prosmy, abychom věděli ty budúcie příhody, ale žádajmy pomoci od hospodina proti lsti diábelské. A pakli kto má toho žádost, aby znal budúcie věci, mějž čisté srdce a jasné svědomie. I vecě svatý Antoní: Já tomu věřím, že dušě, ješto bohu slúží v čistotě, ač v nie stojí, jakž jest byla na křtě očiščena, muož viece věděti budúcie věci než diábli. Takú jest duši měl Elizeus prorok, ješto jest věděla budúcie věci, jichžto sú jiní nevěděli.
Osmnádctá kapitola
Již nynie vám chci všěcky diábelské lsti vypraviti. Majíť obyčěj, žeť {se}marginální přípisek mladší rukou v noci přětvořie v andělskú tvář a budúť chváliti snažný přiebytek a diviti sě ustavičnosti a slibovati budúcí přiebytek za zaslúženie. A když jě uzříte i sě i přiebytek svuoj, znamenajtež sě svatým křížem, a inhedť zhynú. Anebť sě bojie toho znamenie, na ňemžť jest spasitel umřěl. A opět vecě svatý Antonius:
