z svatého Písma, i řekl jest ke zlému diáblu: I proč ty má slova spravedlná béřeš v svá usta nečistá, a tys zavrhl a zhrzěl mým kázaním? Nebť sě o vše črtie pokúšie. A častoť s mnichy pomlúvají a často jě mučie i nesličně debší a tleštíce rukama a šepcíce, nesličně sě chechcí, jako by inhed člověka chtěli posiesti. A když ode všěch budú odpuzeni, tehdy svého hubenstvie naposledy žělejí, nebo hospodin jako mocný buoh kazoval jim mlčěti. A my pak následujmy svatých a jich cěstú jděmy, jenž sú oni věděli jich dřéve řečené lsti i zpievali a řkúce: Když diábel hubený povstane proti mně, a tajiech sě a utišiech a přěstaniech zpievanie neb chváliti boha. A opět: Já jako hluch a něm učiniech sě a jako člověk, jenž nechce slyšěti. Kristus, ješto jim kazoval mlčěti jako pán, a my diáblu nevěřmy, a svítězímy. Ač nás připudie k modlitvám neb ku postu, nic po jich radě nečiňme, ale veďmy sě podlé našeho obyčějě! A potom také, ačť nám shrozie umořením, viece sě slušie tomu smieti, než sě báti. Neb hubení, ačť mnoho hrozie, máloť mohú učiniti. A zajisté toť sem nynie pověděl na pospěch, ale jižť chci lépe vypraviti, aneboť časté přěčítanie vystřiehá z uohyzdy a jest dobřě užitečno.
Sedmnádctá kapitola
Když jest hospodin přišel na tento svět, tehdy jest zkazil spasenie diábla, našeho nepřietele, a všicku jeho
