Přirovnán si k jednomu kupci a tenť sě blíží k tvému domu. Vstana rúče, přijmiž jeho. A tomus svým zaslúžením i odplatú {přirovnán}marginální přípisek soudobou rukou; * přirovnán] irownan. Svatý Pafuncius beze všeho meškánie božského přikázanie běžě v cěstu i uzřě kupcě k břěhu plovúce se třmi lodími z Tebajda z toho města. A ten kupec z Aleksandřie krám bohatý, jenž za dvadcěti tisícuov šiliňkuov peněz stojieše, v svých lodiech s sebú mějieše. A ten kupec bieše nábožný a všěch dobrých skutkuov plný, s pokrmem, točíš s vařením, s jáhlami, s krúpami, s krupicí. To pacholci jeho nesiechu, svatému Pafuncí s jeho tovařišstvem dáti chtiece, jiné nižádné potřěby nemajíce. To svatý Pafuncius uzřěv a míle jej přijěv, vecě: Ó, drahá duše i duostojná, proč sě od svého boha dálíš tak mnoho? Co tobě třěba tak usilovati přieliš s věcí zemskú, poněvadž máš již spolek i tovařišstvie s svatú říší nebeskú? Poruč to těm, ještoť sú z zemské žádosti přišli a zemi jako žába milují, ale ty královstvie nebeského kupečstvie budeš ploditi, k ňemužtos povolán. Neboť sě neslušie dáliti následovánie božského a svého spasitele, jenž tě po malé chvíli k sobě vezme. Tehdy ten jistý nic nepomeškav přikáza svým pacholkóm, aby všecko sbožie zbytečné chudým rozdali, a sám již bieše dřieve mnoho rozdělil mezi chudé. A sám beze všeho pomeškánie jide za svatým Pafuncím na púšť i počě na témž miestě přěbývati, z něhožto jeho přědky biešta vzata přěd hospodina. A on také od svatého Pafuncie všěm dobrým skutkóm duchovním a učení i múdrosti bieše naučen. A po malém času ten jistý kupec také jide k sboru všěch spravedlných.
A potom pak svatý Pafuncius v najtěžšieho utrpenie skutciech i v úsilí život svuoj dokona. Tehdy sě anděl přěd ním zěviv, vecě k ňemu: Zavítaj již, blahoslavený,
