palmového pletieše, jakož ten kraj za obyčej jmá.
Jednoho času jeden belhavý, nesa se na púšť k němu, prosieše a žádaje své belhoty uzdravenie. A když jej na klíse vsadichu a popruhem učiněným od svatého Jana sedlo podpěchu, a jakž se brzo belhavýma nohama dotýče toho popruha, inhed byl zdráv. Viece svatý Jan činieše; kterýmž koli neduživým posláše chléb požehnaný, a jakž jsú jeho brzo pojedli, inhed byli zdrávi. Jiných divóv přieliš mnoho i zdravie skrze něj mnohému lidu pán buoh činieše a dáváše.
A tuto milost od boha také jmějieše, že přiebytek všech jiných pústeníkuov i mnichuov, ješto podál na té púšti přebýváchu, jako by ústavně s nimi byl, i což koli činiechu, všecko vidieše. Aneb když s těch který nekypře bohu slúžieše a v bázni boží nestojieše, inhed jich starostě psáše a řka: Tento a tento v službě boží jest oblevil, a tak že jeho napomínaním mnozí se polepšováchu. Opět těm starším v zákoně psáše; některým, že jsú velmi teskliví i nebedliví nad svú bratří, druhým také, ješto ustavičně i snažně své bratřie těšiechu, a které by odplaty za to duostojní byli a která kázeň nebo tresktánie pro jich lenost jměla býti. To vše jim psáše, aby ti, ješto jim všecko ukazováše, to slyšiece i vidúce, v svém svědomí přemožení jsúce, přieti nemohli.
A tak obecně všecky učieše, aby od vidúcích i od tělesných věcí oddálili sebe a k nevidúcím i k netělesným se přiblížili, a řka: Čas jest taký, abychom se drželi toho učenie ne jako dětinnie robota vždy přebývajíc. Slušieť sě nám k duchovniemu stavu povýšiti a duchovních lidí smysl znamenati a k svrchovanému
