skrýti na lesě, jakožto vidíš. A již třetí den, jakž sem ižádného člověka neviděla kromě tebe, ani chleba ani kterého pokrma sem přijímala. A když všecko od nie uslyšěch, slitovav sě nad ní, uved ji do své jeskyňky i dach jiej pojiesti a dach jiej tři sta šiliňkuov peněz, aby svého mužě i své syny i sama sě od dlužníka vyplatila. A uslyšav to svatý Pafuncius i vecě: Já sem také věci nikda neučinil. Ale věřím tomu, žes někdy mohl slýchati, že jmě mé mezi mníšky nenie potupené. A toho sem velmi snažen byl vší silú mého boha prositi, aby mi ráčil zěviti, kterému svatému po mém skončení mohu přirovnán býti. A buoh mi jest o tobě zěvil, že rovné odplaty se mnú od boha čekáš. A protož, milý bratrce, když rovnú odplatu spolu mávě u boha mieti, nerodiž své dušě meškati, ale poď se mnú na púšť a tam budeva oba bohu slúžiti. Tehda pištěk to uslyšav kozici, ješto v rukú držieše, povrh na zemi, na púšť s ním jide a své pištby uměnie v proměny věčného života v slúžení; za tři léta i v utrpení i u modlitbách ustavičně stáše ve dne i v noci, v dobrých skutciech svuoj život dokona, tak že říšě andělská jeho duši přijě v své tovařišstvie.
A tak svatý Pafuncius toho pištka přěd sebú k bohu poslav, sám počě bohu snažně slúžiti. Než dřieve počě opět boha snažně prositi, aby mu ráčil ukázati, kto by mu na zemi roven byl v jeho zaslúžení i tak v těžkém utrpení. Tu sě mu hlas boží zěvi a řka: Jsi přirovnán jednomu dobrému druhu, prvniemu z bohatých, jenž bliz od tebe přěbývá. To uslyšav svatý Pafuncius beze všeho pomeškánie jě sě na jeho duom tlúci. Ten pak bohatý, jenž z uobyčějě mějieše, všěcky pútníky hosti přijímáše, a proti němu vyběže a do svého duomu míle je uvede, a umyv jeho nohy i káza chléb hned přinésti a jě sě toho hostě ctíti. Svatý Pafuncius sedě k stolu i počě
